Starý
známý Jaquel Honzíček, zvaný Honzborg, o pár let
zestárl, ale plnoletost ho nezbavila osudu velmistra
průšvihů. Ty se na něj hrnou v neztenčené míře – v
otevření vlastního podniku mu brání úřední šiml, svou
nastávající nachytá v posteli s jiným a vzhledem k
nedostatku financí je nucen vzít kšeft od všeobecně
neoblíbené KosmoFlotily. Bohužel zřejmě nečetl Dunu a
tak nezná klasické slovní spojení „plány v plánech
jiných plánů“. Uvízne díky tomu v Tyatiře – se zlomenou
nohou a podivnou zásilkou v batohu. Setkání s posly
Sítou a Kleptošem se pro něj stává prokletím i
požehnáním a startuje novou sérii divokých eskapád, ve
kterých má jediné zbraně – své schopnosti a důvtip.....
V novém Šustově románu potkáváme několik postav z
minulého dílu, řadu nových tváří, ale hlavní roli zde
hraje celý nový svět – Tyatira. Podivná planeta, spojená
s Trečkou, jakousi formou hyperprostorových bran, oplývá
nerostným bohatstvím, stále zataženou oblohou a třemi
hlavními formami života – lidmi, tvory hyperčasu a
mlhovci, kteří zde nahrazují rostliny, živočichy a
představují základní surovinu pro výrobu velké většiny
lidmi používaných předmětů. Mlhovci jsou též jedním z
hlavních důvodů, proč osadníci Tyatiry nejsou schopni
přežít návrat na Trečku o víc, jak několik hodin.
Nový román tedy do značné míry staví na exotickém
prostředí cizí planety a jeho vlastnostech, další složky
jsou tradičnější – láska, dobrodružství, intriky a boje.
Vedle prostředí hrají daleko výraznější roli vztahy a
vzájemné vazby různých subjektů. KosmoFlotila v původně
svobodném světě, připomínajícím sny hippies, zavedla
společenský řád a vysloužila si tím všeobecnou nenávist
– osadníkům to přineslo zbraně, příliš mnoho mrtvých a
celou řadu problémů. Politika přepravního giganta však
dále zasahuje do osudů osídlených světů a Tyatira je
neustále středem pozornosti jeho šéfů. Geštěři jsou sice
i nadále součástí děje, ale už nehrají jednu z primárních rolí.
Oproti předchozímu dílu jsou Honzborgovy eskapády
poněkud vyváženější – rychlé střídání úspěchů a
neúspěchů nahradil podstatně konzistentnější dlouhý pád
– prakticky až na dno a možná ještě o chloupek hlouběji.
Vyhrabe se náš hrdina z kráteru, který svým pádem
vytvořil?
Styl vyprávění i střídání prostředí jsou plynulejší,
příběh sice skrývá různá překvapení, ale jejich dopad na
čtenáře povětšinou není tak dalece drtivý. Ne vše je
předvídatelné a posun hrdiny od ztřeštěného puberťáka k
zodpovědnému dospělému jedinci není jen věkový – odráží
se v řešení kritických situací i ve stylu vyprávění.
Oproti předchozímu románu ale konec působí relativně
uzavřeným dojmem a pokud se autor někdy vrátí do světů
Trečky a Tyatiry, bude to zřejmě docela nový příběh.
Obálka knihy od J. P. Krásného s pěkně vyvinutou
otrokyní prý vznikla na výslovnou objednávku a je dosti
kontroverzní – byť vychází z obsahu knihy, odkazuje na
první pohled k poněkud jinému žánru, než do kterého dílo
spadá.
„Ztroskotaný čas“ je zajímavým dobrodružným románem,
spadajícím do Šustova specifického vesmíru. Kvalitou se
řadí k mírnému nadprůměru a rozhodně by neměl chybět v
knihovničce příznivce tuzemské sci-fi.